|
2.6.2007
Stopařské školení Ebing – Německo
(píše Dušan Pospíchal)
Ve dnech 1. – 7.dubna tohoto roku jsem měl možnost zúčastnit se stopařského školení v německém Ebingu. Toto školení pořádal můj kamarád Milan Hoyer pod hlavičkou DMC – Team Franken. Školení se odehrávalo v areálu kynologického cvičiště v Ebingu. Když jsem dostal tuto nabídku, okamžitě jsem ji přijal, protože stopy, to je kámen úrazu nejen mojí práce, ale myslím si, že i jiných kynologů, navíc jsem měl možnost trochu proniknout do tajů metodiky výcviku v zemi, která hraje prim na poli světové kynologie. Ihned po příjezdu v sobotu večer, jsem byl seznámen s ostatními účastníky tohoto školení. Od prvního okamžiku se ke mně všichni chovali velmi vstřícně a kamarádsky. Z prvních hovorů jsem pochopil, že naše společnost bude velmi různorodá – 4 dospělí malinoisové, jedno štěně malinoise, jeden německý ovčák, jeden černý labradorský retrívr a ke konci i jeden pudl! To, že moje němčina není právě vynikající nehrálo naprosto žádnou roli, v případě nouze pomohly ruce, nohy. Díky Milanovi jsem byl ubytován ve velmi příjemném hostinci, který byl vzdálen pouhých 5 minut od areálu cvičiště.
Hned první den bylo jasné, že toto školení nebude v žádném případě bráno na lehkou váhu. Musel jsem vstávat v 5 hodin ráno, což rozhodně není můj šálek kávy, nejpozději v 6 ráno jsem musel být na cvičišti, do půl sedmé jsem musel mít obstaraného a nakrmeného psa.Potom následovala snídaně v klubovně, tedy u nich v klubovně, podle našich měřítek spíše v hostinci, protože na každém německém cvičáku je klubovna vlastně místem, kde se členové schází i v průběhu týdne na jedno i více piv a nezávazné klábosení. Po snídani jsem si musel připravit pamlsky, protože metoda, podle které Milan cvičí, je pamlsková. V 8 hodin jsme vycházeli na přilehlé louky a začaly se šlapat stopy. Hned první den jich můj pes Falcon de Alphaville Bohemia zvládl pět. Vím, toto číslo se zdá nezasvěceným strašné, ale musím hned dodat, že se jednalo o krátké stopy – max. 50 – 100 kroků, které měly sloužit Milanovi, aby viděl, jak který pes stopuje, kde je jeho případná slabina a hlavně jak klade stopy psovod. Podle jeho názoru je 90%, možná i více problémů na stopách zapříčiněno špatným položením stop. Já, protože jsem měl již zkušenosti z předcházejícího školení, které pořádala moje manželka s Milanem u nás, jsem věděl, jak si představuje kladení nácvikových stop, takže jsem prošel bez ztráty květinky. Už od počátku bylo jasné v čem tkví síla německé kynologie – v důkladnosti a preciznosti. Ačkoliv nás tam bylo celkem 6 psovodů, každý z nich poctivě prošel všechny stopy a velmi pozorně poslouchal připomínky lektora a samozřejmě lektor – Milan Hoyer, který má složeno okolo 420 zkoušek z výkonu a většinu z nich tvoří zkoušky FH1 a FH2, měl každému co říci. Neušla mu žádná chyba a byl velmi přísný. Já si snad do konce svého života budu pamatovat jeho slova „když chceš dělat stopu, tak na to musíš mít čas“. Dbal na to, aby každá stopa byla našlapána přesně dle řádu – tzn. Délka kroku max. 70 cm, uzavřené lomy a kromě konce školení a posledních stop pro mého psa neměly stopy rovné úseky, byly to kliky-háky – tohle slovo jsem učil mé německé přátele. Stopy se řádně prošlapávaly a do každého kroku se dával pamlsek, už slyším první kritiky, co bude pes dělat pokud tam nebude mít pamlsky. Moje odpověď zní velmi prostě – bude je hledat. Já jsem díky Milanově metodě a vlastním zkušenostem se štěnětem, mimochodem Milanova metoda na štěňata je naprosto unikátní, jsem snad pochopil o čem vlastně správný nácvik stop je. Vyvolat žádoucí reakci u psa hledat, ale hledat bez stresu, hledat ochotně a sám kudy vede stopa a pokud se náhodou dostane do problému tak ho vyřešit v klidu. Toto se „vtlouká“ psovi do hlavy již od jeho štěněčích let. Moje malá Cirda začala dělat své první stopy, pokud se to dá tak nazvat ve svých 7 týdnech!! Zapomněl jsem ještě dodat, že takto položené stopy nevypracovávali dříve než po 2 – 4 hodinách. Zde si dovolím malou ukázku přístupu Milana. Když mě druhý nebo třetí den kolem 8 hodiny ranní položil stopu, které měla podle mého odhadu délku stopy FH1 a bylo kolem půl dvanácté, tak jsem se nesměle zeptal, kdy půjdeme tu stopu zvedat, že už leží 3,5 hodiny. Odpověděl mně, že to není můj problém, ale problém mého psa. A opravdu Falkon tuto stopu zvedl bez jakýchkoliv obtíží. Druhou zásadní věcí bylo, že jsme nesměli na psa vůbec mluvit, chválit natož ovlivňovat. Dokonce u nášlapu jsme nesměli dávat povel k hledání, ani nášlapný kolík nebyl zpočátku povolen, pouze kus klacku, který ale nebyl tak jak jsme u nás zvyklí – u stopy. Velmi důsledně se zde vyžadovala samostatná práce psa, i pokud se pes dostal do problémů, musel se z nich opět dostat sám. Po úspěšném dokončení stopy jsme směli psa krátce pochválit ale nehrát si s ním, žádné házení balónků nebo přehnané chválení Po ranní stopě, která končila okolo jedné hodiny jsme měli asi hodinu pauzu na oběd. Museli jsme si ovšem připravit pamlsky na odpoledne. Ve dvě hodiny Milan zavelel a šlo se opět šlapat. Mně se dostalo té „výsady“, že jsem musel šlapat stopy i pro jiné účastníky. Jsem za to ale velmi vděčný protože jsem se naučil jak se mají správně šlapat stopy. Sice mě bolely nohy, které na tuto činnost nejsou moc zvyklé, ale přineslo mi to víc než chvilková bolest. Obdivuhodné na Milanovi bylo také to, že sám ač má bolestivě nemocná záda šlapal stopy účastníkům školení a všechny stopy s nimi poctivě procházel. Na tomto školení, pokud byla nějaká teorie, tak ta se probírala přímo na stopě. Končili jsme kolem šesté hodiny večerní, potom jsme se zase museli postarat o psy a bylo volno. Velmi pozitivní bylo, že celá skupina, kromě dvou starších manželů držela pohromadě, nikdo se neseparoval a ve chvílích volna jsme se bavili o kynologii obecně. Ve středu pro mě Milan připravil velmi příjemné překvapení – návštěvu lázní se slanou vodou. Vířivky, yakuzzy, bazén – to byl balzám na moje unavené, tolika pohybu nezvyklé tělo. Týden, který jsem tam strávil utekl jako voda a já jsem musel odjet zpět domů. Odvážel jsem si hodně nových poznatků o stopách a taky jsem získal pár nových přátel, kteří mě trochu zasvětili do normálního kynologického života v Německu. Pochopil jsem, že chlebíček kynologa je tvrdý stejně u nás i v Německu. Pravda, Ti nejlepší dělají semináře a žijí ze psů, ale většina lidí, kteří se tam zabývají kynologií mají stejné problémy jako my. To, že jeho metoda nácviku stop platí, dosvědčují i pomalu se zlepšující výsledky na stopách u mého psa Falcona. A je to jen a jen zásluha Milana Hoyera, který měl tu trpělivost a nezištnou snahu mě pomoci a předat mi své znalosti a zkušenosti ze stop. Do konce svého života si budu vážit toho, že jsem měl tu možnost pracovat s ním a učit se od něho. Vím, že u Falcona nemám vyhráno, protože jsem v jeho dvou letech udělal fatální chybu, která se velmi těžko napravuje. Skutečnost, že jsem se kvalifikovat na mistrovství republiky IPO je výsledkem Milanových rad a jeho práce, kterou na mém psovi odvedl na školení v Německu a posléze i v Čechách. To je ale jiná kapitola.
Zde je pár fotografií, které pořídil sám lektor našeho školení Milan Hoyer
21.9.2006
Tímto zvu všechny příznivce plemene belgického ovčáka na
mistrovtsví republiky BO ve v IPO
SPECIÁLNÍ STOPAŘSKÉ ŠKOLENÍ
konané od 24.6. - 1.7. 2006
Co školení předcházelo:
S budoucím německým lektorem Milanem H. jsem se seznámila přibližně 6 měsíců před konáním této akce přes internet. Celé jméno Milana na jeho žádost neuvádím. Milan v té době sháněl chovnou fenu, nepříbuznou na německý chov a jelikož jedinci nesoucí název " de Alphaville Bohemia" se již pravidelně objevují na startovní listině mistrovstvích světa, nebyl pro něj problém na internetu vyhledat na mě kontakt.
Začali jsme si s Milanem mailovat a stali se z nás přátelé. Teprve časem mi o sobě Milan prozradil, že má velké zkušenosti s pachovými pracemi psů a sám se mi nabídl, že by pro mě a pro majitele mých odchovů takové školení pachových prací zadarmo uspořádal s tím, že bych mu uhradila jen náklady za ubytování a cestu. A protože mám odmala jak ráda zvířata, tak i lidi, bez váhání jsme tuto nabídku přijala.
To jsem ještě netušila, co tím mezi kynologickou veřejností rozpoutám... Pouhý den po zveřejnění informace o školení na svých webových stránkách volal představitel klubu CMC mému manželovi, že mu volala "jistá osoba" a stěžovala si, jak si může manžel - jako výcvikář klubu dovolit uspořádat soukromé školení?! Musím zde zdůraznit, že dané školení jsem pořádala já, jako soukromá osoba Jitka Pospíchalová se všemi finančními náklady, časem a organizací s tím spojenou! Manžel o této mé aktivitě první dny vůbec nevěděl a téměř do posledních dní před školením ani neznal místo konání.
A ještě jednu věc bych zde chtěla říci a to, že v historii klubů BO ještě nikdy žádný výcvikář žádné školení stop neuspořádal, tudíž nechápu útoky na mého manžela s tím spojené. A pro zajímavost zde ještě uvedu fakt, že Milan přede mnou oslovil jednu významnou funkcionářku klubu CMC, která na jeho nabídku nereagovala, zato reagovala po mém uveřejnění informace o školení na mých webových stránkách!
Důvody uspořádání školení, na mé náklady pro lidi, kteří mají ode mě štěně je prostý. Odmala jsem pomáhala lidem, byla jsem starostlivá a v tomto případě jsem to považovala za správnou a dobrou věc.
Pro Vaši zajímavost ještě uvedu, že jsem byla oslovena vysokým funkcionářem klubu CMC, ač nejsem jeho členem, že mám toto školení otevřít pro všechny, nejen pro majitele svých odchovů. Na tohoto člověka se nezlobím, konal tak na urgenci členů klubu. Ovšem na tuto žádost mám pouze dvě odpovědi:
1. Firma ADIDAS také nepořádá školení na zdokonalení své konkurence pro
firmu PUMA.
2. Když si na vlastní náklady, čas a organizaci uspořádáte soukromý raut
v restauraci, jak by Vám bylo, kdyby se Vám na tuto privátní akci cpal
někdo cizí...?!
Tolik k situaci před školením.
Vlastní průběh školení:
Stopařský seminář se konal poslední týden v červnu tohoto roku v přírodním areálu Pecka, kam jsme se všichni v daném termínu dostavili. V sobotu večer proběhlo představení všech zúčastněných a seznámení lektora s požadavky majitelů psů na vylepšení pachových prací. Víceméně jsme si všichni vyslechli, že musíme najet na "nový začátek" :o)) a že školení nebude žádná sranda, ale pořádná dřina!
Program na první den stopařských prací byl následující:
budíček v 5,00 hod a v 5,30 odjezd na stopy. Po příjezdu na Milanem předem vyhlédnutý terén jsme se vzápětí dali do práce. Hned na začátek nám Milan ukázal něco, co pro mě bylo téměř jako zázrak. Nevím jak tato exhibice zapůsobila na ostatní, ale pro mě to byl zážitek na celý život - jedno ze dvou 9 týdenních, naprosto syrových štěňátek pochodovalo po čerstvé stopě soustředěně, na volno s čumáčkem zabořeným hluboko do stopy.
Poté si všichni se staršími psy "našlápli" stopu a předvedli své umění. Téměř všichni konstatovali, že to není ono. Vzápětí Milan každému psovi našlápl svoji stopu a přibližně za půl hodiny nato nám všem odvedl psa po této stopě. Srovnání vypracování těchto dvou stop bylo diametrálně odlišné. Zatímco pes na stopě svého pásna šel nepřesně, nesoustředěně, dral se dopředu, na stopě Milana a při jeho vedení šel pes pomalu, soustředěně, ze šlápoty do šlápoty na prověšeném vodítku, při držení vodítka dvěmi prsty Milanovy ruky .....
To se nedá okomentovat jinak než - KDO UMÍ, TEN UMÍ! a
PAN VÝCVIKÁŘ se hned pozná.
Celé školení mělo velmi intenzivní výukový charakter. Každý den se stopovalo ráno a večer. Ráno jsme začínali od 5,30 do 9,30 hod a večer znovu přibližně od 20,00 hod. Tento kurz byl velmi intenzivní a já jsem mohla jen obdivovat Milana, jak se každému pečlivě věnoval. Nutný byl ovšem i dostatečný zájem účastníků školení. Myslím ale, že již po prvním dnu všichni pochopili, že tato metoda opravdu funguje a pokud se ji budou držet, mají velkou šanci dostat svého pejska hodně vysoko ve stopách.
Nedlouho po tomto školení se na několika psech potvrdilo, že školení zabralo a dva dospělí psi udělali velmi pěkné body, jak na zkouškách tak i na závodech a dokonce jeden devíti měsíční pejsek, který nastoupil do policejního kurzu ohromil všechny přítomné, když bez problémů vypracoval dvouhodinovou stopu.
Patří velké díky našemu lektorovi Milanovi H. za jeho ochotu a obětavost s jakou se všem účastníkům věnoval. MILANE MOC TI DĚKUJEME !!!
A budeme se těšit na další společnou akci, o které budeme zanedlouho jednat :o))
Fotografie z tohoto školení umístíme na naše stránky v nejbližších dnech.
Přidáváme slíbené fotografie ze školení. Děkujeme Evě Horňákové
a Václavu Košařovi za jejich laskavé zapůjčení.
Zde jsme se školili
Václav Košař spolu s Regina Samlíková a Vedetta de
lektorem Milanem H. Alphaville Bohemia
a se svým URSEM de
Alphaville Bohemia
Michal Noháč a Klára Adámková, RadekBöhme
Puma de Alphaville a teprve 9 týdenní Wachter de
Bohemia Alphaville Bohemia
A druhý dorostenec Jitka Pospíchalová a náš lektor Milan H.
9 týdenní Wasco de sledují práci 9 týdenního Wasca de
Alphaville Bohemia Alphaville Bohemia
Poslední den jsme si zpestřili návštěvou z blízké ZOO Dvůr Králové n/Labem. Takhle se seznamovala naše silky teriérka Toya de Alphaville Bohemia s gepardem
|
